A jeho Lesní hudba, poslech tohoto Cd mi přivodil nádherné časy, po několikátém poslechu ve mě odkryl dávné vzpomínky a čas kdy nás bylo více..propadl jsem plně emocí a vytvořil jsem si svůj osobní svět, plný nádherných hustých les...tráva byla pokryta trsy muchomůrek, nádherně se tam mazlily lištičky,opodál leželi bezvládné těla mrtvých žen..culikatý pán seděl na pařezu a něco si povídal...poslech tohoto Cd mě dostal úplně jinam a nastala má druhá třetí část života....


Zdravím Tě mistře, jak se Vám vede? Tome – v první řadě skládám k Tvým nohám obutých v gumácích hlubokou poklonu a košík plných ženských údů Ti daruji. Moc se mi líbí Tvá „Lesní Hudba“, několik dnu jsem z toho sral velmi tvrdé šišky, mezi koulemi mi narostl mech, byl jsem velmi dlouho ztracen v lese. Vytvořil si dokonalou atmosféru...donesl si až ke mě do pokojíka tajemno a nebezpečno z lesa, děkuji!

mmmmmm, díky. Co mi lidi píšou, tak nejsi sám komu obrostly koule mechem. Je to známka, že se má Lesní hudba dostala k těm nejsprávnějším posluchačům z nejsprávnějších. Věřím, že pro bytosti, jako jseš ty, musí bejt její poslech opravdu velkým zážitkem.

 

Kdy Tě napadla myšlenka stvořit toto naprosto skvělé album, že by procházka v lese, čistý závan hub...nebo jak si honil mladé ženy v lese a Tvou tvář pohladila větev od stromu porostlém mechem? Myslím, že toto album bylo dlouho ukryto v Tvé zasněné duši a čekalo na správnou dobu, tak jako nějaká úchylka která se vyklube když přijde správná doba doprovázená nějakým stimulem k akci! Pověz nám něco k myšlence a pojmu „Lesní hudba“.

Lesem jsem posedlej od ranného dětství a bylo jen otázkou času, kdy ho oslavím svou hudbou. Spouštěcí mechanismus asi bylo opravdu volání tlející vůně podzimního lesa, které mi připomělo, že nadešel čas velké lesní oslavy. Brával jsem pak po návratech z lesa do rukou kytaru a hrál a hrál a vrstvil harmonie, majíc při tom ještě v pachové paměti všechny ty strmělky mlženky, havelky, fialky, choroše, rozkládající se listí, rajcovnou vůni hárajících laní…mmmmm. Byly to silné podněty.

 

Snažil si se určitě nenatočit „Praktiky..pt2“ což je velmi dobré. Pamatuji si když jsme spolu „laškovaly“ o různých věcech po ICQ jak si my sdělil že pracuješ na novém Necrocockovi a trochu si mi nastínil o čem toto album bude...myslím že si tvořil jenom o večerech...býváš touto dobou nejvíce plodný-hudebně! Hehe...Podle mě Ti to muselo dát obrovskou práci stočit tento příběh, naskládat tolik emocí do tohoto opusu, prostě za život jsem slyšel plno věcí, ale toto mě doopravdy dostalo...nechci Tě podceňovat, ale dle mě toto již nepřekonáš, pokud se mílím...budu Tvůj sluha!

Sluhu už mám, takže se nebudu nijak zvlášť snažit se překonávat. Skládal jsem porůznu, denní doba není pro mne důležitá. Důležitý je mít v sobě ňákou silnou emoci.

 

Co si začal na tomto albu dělat jako první? Jak to vlastně dlouho vznikalo...zvuk bicích byl jen Tvůj nápad a kamarád Ti to nabouchal, nebo se podílel i na tvorbě. Prostě nedokáži si představit, že za vším stojíš Ty. Nebo jsi tak plný emocí, nápadů, prostě stále čumím...Opět si nahrával toto album ve svém Gummi studiu Y...takže žádný stres. Při skládání byl si něčím omámen? Nosil sis domů větvičky, houby, lištičky k dodání atmosféry...

První bylo „K Václavkám“. Ta pomalá, stále se opakující a valící se harmonie mě unášela hloubš a hloubš do niter lesních tajemstvích a dala vzniknout celé myšlence lesního, koncepčního alba. Celý podzim je náš dům prosycen vůní zvěřiny, jalovce a hub, tak není nijak těžké uchovat si lesní euforii ještě dlouho po návratu z lesa. Stačí otevřít průduch mezi kuchyní a Gummistudiem a celý prostor je naplněn vůní zkolené zvěře  a vším co celý život jedla. Omámení nazrálejma vůněma naloženejch zajíců z rozpálenejch pekáčů.

 

Chtěl bych se zeptat k Traileru na „Lesní Hudbu“. Byla to velmi dobrá myšlenka..já jsem sice trpěl, už ten mě nadchl, ale ta doba než mi došlo Cd...Co mají znamenat ty dvě bizarní postavy v lese s tou maskou a kluk v pláštěnce jako by s zobákem? Ta dívka s maskou jak jí asi Ty „prstíš“ nožem do úst je dívka z písně „Princezna“. Moc se mi líbí ta část jak jedeš na lyžích, hm...ta pokrývka hlavy, jojky! Kde to je vše točené? Úseku jak ti dva tvorové táhnou v lese nosítka a ten v té bílé masce se podívá nahoru do korun stromů, je fakt krásná i kámoš Venca ji má rád, také stále objevuje jako já nové a nové kousky a tajemna z této desky! Říkal si že bude i video...Můžeš nám jej nějak přiblížit, mě si něco nastínil..oh, bude to opět velmi „Sexy“!

Mmm, ano, je to všechno mooc hezké. Ty bytosti jsou různí lesní tvorové, co se zjevujou v mých představách, když někdy v lese zabloudím a začnu se bát.

 

Jak dlouho Ti trvalo nazpíváni tohoto alba, myslím že to nebylo jen tak za měsíc, každá píseň má jinak položen zpěv a některé úseky jsou nazpívány fakt s velkým citem...myslím, že Tvé rozpoložení hlasu je velmi citově ovlivněno, máš nějaký vztah a nebo vzpomínku která by se dala zveřejnit. Nedokáži si představit , že toto by si nějak jen tak nazpíval..je zde fakt cítit moc energie, vzpomínka..jak říkám je to velmi citový materiál a nádherný poslech...třena píseň „Až k těm dubům“ je ke konci podbarvena klávesami a ten zpěv...tedy spíše řečen jen název, dokonalé!

Hmmm.díky.Všechno to vznikalo ňák tak ruku v ruce s muzikou. Když mne napad ňákej text a měl jsem náladu a dobrej hlas, tak jsem zapnul fantomový napájení svýho mikráku a byl tam zpěv. Hlas je pro mne jen dalším nástrojem.

 

Nádherný kousek „Muskarin“ je jako droga...když jsem to poslouchal v práci, byl jsem dokonale omámen. Zkusil si už v malém množství tento jed? Já osobně ne..Cítil si něco. Vlastně já ani nejím houby. Vím že jsi houbař a znalec...jezdíš po cizině a otázka zní..mají tam houby jako i mi, popřípadě okusil si i jejich houby, jaké jsou?

Někdy si v lese zobnu kousínek muchomůrky červený a nechám se jentak lehounce omámit muskarinem, kterej mi přináší lehounké, příjemné halucinace.V cizině na houby, kromě příhraničních zemí  nechodim, ale semtam si třeba v Asii nechám namíchat v čínský lékárně ňákou sušenou houbovo-kořenovou směs, která mě pak doma dostává z různejch nemocí.

 

Na albu se mi těžko vybírá nějaká nej píseň...ale pokud musím tak je to „Na posedu“...tato píseň mě totálně dostala, pamatuji si ten den když jsem byl naměkko, brečel jsem u ní, ty hypnotické bicí-ta atmosféra..dostalo mě to až na „kazatelnu“ na okraj lesa, můj duch tam již zůstal! V této písni máš neskutečně citlivě rozpoložen zpěv, jak se Ti nahrával tento vál, nebylo to pro Tebe až moc osobní a těžké..úplně vidím jak máš skloněnou hlavu a hraješ ty neskutečné kytarové hradby a tečou Ti slzy. Fakt si mě s tím dostal...pro mě ta píseň je dar a je to jako by pro mě až osobní, neva..mám k této písni nějakej osobní vztah...něco mi to připomíná..možná moji cestu životem. Ten text je nádhernej. Myslím že toto je čistá pocta..nádherná píseň. Fakt se Ti musela špatně skládat...každý úder do blan, hrábnutí do strun, pohlazení klávesy..Tvůj dech...bere mi to sílu!

Ááááááá. Co vím, tak u toho slzí snad úplně všichni. Sám nevím, jak se tam tak silné emoce dostaly, ale asi to bude tím, že je to věc, skládaná přímo na míru mému mrtvému mysliveckému strejdovi, kterýho zkolila nízká hladina inzulinu přímo během číhané na posedu. I se mnou to zacloumá, když slyším na konci skladby řev jelenů, co se s ním přišly pod posed rozloučit…hmmm a to pohřební kvílení lesního rohu…noo, je to tam no.

 

Vím, že nemáš žádné myšlenky a nápady na další album...pracuješ pomalu na dalším NIGHT VISION...dle Tvých slov to bude ambient..tento styl hudby mám rád, opět zde bude cítit Tvá mistrovská ruka? Nebo to bude zcela něco jiné? Kdy Tě napadla myšlenka stvořit tuto cestovní hudbu pro dlouhé samotné lety hluboko v oblacích?

Vždycky, když někam v noci letím, toužím mít v uších ňákou příjemnou cestovní klidnou hudbu, co by umocnila zážitek z letu a podnítila snění, uvolnění a zozhostění se úžasnýho tepla a cestovní nálady uvnitř nervního těla. Na palubách strojů na dlouhých letech maj většinou samý kretenský píčoviny, tak jsem si udělal vlastní hudbu. Teď jednám s Cathay Pacific o zařazení N.V. na playlisty jejich boeingů. Nová deska bude víc ambientní a víc minimalistická….zbejvá už málo k jejímu dokončení.

 

„Konvalium“...jak má posluchač toto album chápat. V metal archives je to vedeno pod Tvojí tvorbou jako Necrocock. Není to klasická Tvá hudba...jde tam opět cítit ten tah...jak má posluchač chápat toto album. Já jsem se na to osobně těšil a překvapilo mě. Bude nějaké pokračování...dle mě to je hudba Necrocock a textová složka je podobná ke Kaviár Kavaliér, taková taneční hudba s sexy zpěvem.Vyšlo to CD nějak oficiálně, mám od tebe jen CDr...

Dával jsem kdysi dohromady zpustošelou prastarou, zarostlou zahradu plnou zmijí a zakládal bylinné zahrady a alpinia. Nikam jsem nevycházel a s nikým se nestýkal. Pohyboval jsem se jen mezi svou zahradou a různejma zahradnictvíma a botan.zahradama . Lítal jsem na vlnách snové dendrologie a probíhal se po nocích nahej po zahradě mezi nočními motýly a vyráběl vína z mařinky vonné. Čet jsem staré astro.romány a časopisy a toužil si udělat příjemnou hudbu na polštář pro příjemné usínání po dni ztráveném v zahradách. Nikdy jsem neplánoval to vydat, ale nakonec jsem si k tomu udělal booklet a je to k dostání na necroshopu. Není to žádné řadové album, ale jen takovej můj intimní soundtrack jednoho zahradnickýho období.

 

Není to dlouho co jsi mi říkal, že nebude žádný návrat Masters Hammer...a po čase album. Jak dlouho to vznikalo..Storm už něco kutil a pak si Vás pozval? Čekal jsem kyselé obličeje z návratu..pár těch co si myslí že jsou „pravý“ na to nadávají...ale je to demokracie, nikomu to nenutíte přece..kdo chce mít svůj kult at si drhne svůj Ritual..ale pro fandu je to skvělé že jste se vrátily. Jaké máš Ty osobně pocity z této věci, návrat, album..další tvorba...

Vůbec nijaké. Samotnýho mě docela vyděsilo že se znovu probudila bestie Master’s Hammer. Nahrávání jsem zasvětil jedno odpoledne a od vydání jsem to ani jednou neslyšel.

 

Tome jsi z Prahy, toto město nemá moc lesů,že...hihi. Kam rád chodíš na houby a kochat se mocnou přírodou. V dnešní době jsou plné lesy lidí co tam dělají bordel, pomalu už tam nemůžeš chodit ani nahatej, sere Tě to? Co Tě nejvíce dokáže nasrat..lidé co řvou, rodiny s neukázněnými dětmi, odpadky, kreténi na čtyřkolkách...kdyby si mohl, co těmto „nepřátelům“ lesa by si udělal? Co pro Tebe znamená les? Nebylo by pěkné udělat malý koncert v lese pro tenký okruh přátel, někde na Tvé chatě....bylo by to sexy!

Bydlím sice v Praze, ale v naprosto odlehlé části, uprostřed skal a lesů, kde během dopoledne ve všedních dnech nikoho nepotkáš. Takže v létě nasednu kolikrát nahatej na kolo a hodiny projíždím lesníma stezkama aniž by něčí oko zahlédlo mou přitažlivou nahotu. Do lesů vyrážím i v noci s přístrojem pro noční vidění připnutým na hlavu. Nejradši  ale vyrážím do rodných Křivoklátských lesů, kde vím o každé noře. Nejvíc mě štvou zmrdi, co vyváží do lesů odpadky a kopou do hub. Měli by je pověsil za nohy za větev a hlavu jim zahrabal do mraveniště a nechat mravence sežrat jim mozek. Je to starobylý pytlácký trest, kterej by se měl opět začít praktikovat.

 

Za svůj život na cestách si poznal plno žen, různých ras, vyznání atd. Které ženy jsou podle tebe největší milovnice. Každá voní jinak, máš asi oblíbené asi Asiatky, některé jsou krásné, ale mě sere že si pěstují koberec..to se mi nelíbí. Vlastně jak ty vzhlížíš na ženy, jako objekt tvých nejnižších pudů…hehe

Nejkrásnější jsou rozhodně mlaďounké číňanky a vietnamky, o tom není pochyb. Nejsubmisivnější a nejdokonalejší milovnice, který ti bez keců udělaj první, poslední  jsou  rozhodně thajky. Jsou to budhistky a jsou opravdu šťastý, když tě udělaj šťastnýho. Nejvášnivější jsou, co jsem poznal nejspíš kubánky a nevětší prasátka, co jsou svolná k těm nejúžasnějším úchylárničkám jsou češky.

 

Poznal si také plno krajů, která zem tě nejvíce fascinuje přírodou, kultůrou…? Kam by si rád ještě jel, nebo je v blízké době tvůj cíl?

Nejvíc mě bere celá jihovýchodní Asie, tam nejsem nikdy zklamanej a každej rok si systematicky dávám postupně jednu zemi za druhou. Co mě teď láká uplně nejvíc, je určitě Japonsko. Myslím, že se to bude ta pravá země pro mě.

 

Onehdá ses vrátil z Bornea od lovců lebek. Jak na tebe reagovali? Hehe, nerozdělávali už pod kotlem oheň, si kus chlapa, možná jídlo pro celou vesnici, hold lahodný pán….neukusovala ti tam nějaká lovkyně hlav kůžičku v rozkroku, hm…Jací to jsou lidé, přátelští, komunikují a nebo se drží stranou?

Jsou to strašní strašpytlové. Hrozně se stydí a když jsem si k jednomu přisednul, uplně se rozklepal strachy a cvakal hrozně rychle zubama. Voni už teď moc hlavy neloví a spíš se za svoje vraždící předky styděj, ale z piety maj pověšenou na stropě v pokoji síť s ulovenejma lebkama. Strávil jsem s nima v longhousu jednu noc a byla pak docela sranda. Ukazovali mi kohoutí zapasy a společně jsme i muzicírovali. Těžko ale říct jak by to probíhalo bez osobního průvodce, kerej byl jedním z nich a všechny rodící se emoce včasně a důkladně v zárodku uklidňoval. Tohle byly říční lidé, ale hluboko v pralesích jsou kmeny, od kterejch se už turisti nevracej.

 

Bude brzo léto, co máš v plánu…nějaké výjezdy k vodě? Procházky lesem i když asi teď to není to pravé..všude plno lidí, hluk,odpadky po cestách..to je tak dobré na nervy. Pracuješ aspoň na zahrádce…vypěstoval si něco nádherného? Máš nějaké krásné kytičky…tím myslím nějaké co tu nerostou a dovezl sis nějaké semínka z cest…nebo si tam spíše rozdával semínka ty, hehe.

Semenil jsem tam docela vydatně a mohutně. V Kuchingu na Borneu jsem si nakoupil mraky afrodisiak z hadího jedu a pak už to frčelo. Doma na zahradě mi teďpěkně roste a sílí bambus a bugenvilia a ve skleníku začíná klíčit semeno durianu a mangostenu. Taky jsem vysil semena Tomelu, tak uvidím. Léto bude klasicky prázdninový. Hodně vejletů, kolo, hrady, hory, ňáký moře, budu jezdit na sex.chůzky autem už z domova nahej nebo navostro ve froté sukni.

 

Zajímáš se o něco jiné než o houbaření, zahradnictví a různých sexuálních praktik. Nebudeme se bavit tedy o umění…láká tě něco co by si zkusil?

Baví mě bádání na místech kultovních filmů a seriálů a porovnávání dnešní krajiny s podobou tehdejší z doby natáčení. Taky si sám pro sebe otevírám staré, třeba i už i dávno vyřešené případy vražd. Jezdím pak na ta místa, vyslýchám pamětníky a snažím se objevit v případu třeba něco nového. Nosím takovej tvrďák, jako měl detektiv Štika, mám i takovou malou hračku pistolky a vyšetřuju. Prostě si takhle hraju, ale těch koníčků jsou mraky.

 

V každé zemi mají svoji tradiční kuchyni, měníš občas nějaké recepty, kde ti vlastně chutná nejvíce…Jedl si fakt něco moc zajímavé? Kdo dle tebe má nej kuchyni…? Mi Češi si myslím nemáme otevřené obzory a aji strach ochutnat něco zajímavého, čím je způsoben tento blok? Jsme národ jen vepřo, knedlo, zelo dle tebe?  Co by si určitě doporučil ochutnat?

Nejvíc mi chutnalo ve Vietnamu a kdekoliv v Asii v čínskejch čtvrtích. To co si tady u nás hraje na čínu, nemá s lahůdkama pouličních kuchařů pranic společnýho. Já si tam nejradši dávám třeba smažený ústřice s vajíčkem a všechny možný vnitřnosti, drštky, prasečí ocásky, slepičí pařátky v černejch omáčkách mnam. V Saigonu jsem ochutnal třeba kobru, různý krysy, netopýra, polívku z vlašt.hnízd… už ani nevim co ještě. Byla mi nabízena i opička, ale já nejím zvířátka s lidskejma očima. Nevím čím je dána ta česká přízemnost plná přesudků.Já mám českou kuchyni taky moc rád, ale opovrhuju krávama, co se štítí třeba krevet, nebo i třeba králíka.

 

Vrátíme se na chvíli k něžnému pohlaví. Když by někdo jel za sexuální turistikou do Thajska atd. Čemu by se měl vyvarovat…Používáš jenom vyhlášené domy a bary? Já bych měl strach že mě někde zatáhne a vystřídá se na mě hromada žen s pérem…nevím, toto bych asi nedal,hehe. Určitě místní holky ti splní snad každé přání, setkal ses někdy z odmítnutím nějaké praktiky?

Nojo. Na vyloženě extrémnější formy třeba exkrementální zábavy jsem v asii štěstí neměl. To každá odmítala. Ani nevím, jestli je možný třeba na Pattaya takovou službu vůbec sehnat. Taky moc nepolykaj, ale jinak jsou v sexu určitě dokonalý. Já nevím, čeho se varovat. Určitě nenechávat holku samotnou v pokoji s otevřenou šrajtoflí s kartama a jít sám do sprchy, nefotit v gogobarech. Prostě zásadní věci jako třeba tady doma. Já se právě snažím vyhledávat netradiční způsoby sexu. Třeba jsem na Kubě přemluvil v autobuse pěknou spolucestující k tajnému blowjobu během jízdy, nebo mě baví různý tajný akcičky u pláže ve křoví a tak.chich. To je hodin. Já teď musím rychle do servisu nechat dolejt olej do autí.

 

Lahodný pane, děkuji ti za rozhovor…dále rozdávej svoji lásku ženám a nech si opečovávat tělo heboučkými ženskými jazyky..a zůstaň dále sexy!

Kuju. To je to nejkrásnější přáníčko, které jsem mohl od tebe dostat.paaa


 

 

NECROCOCK - Lesní hudba   CD /samovydání/

Po ránu, když mne probouzí  páření divoké zvěře a ve vzduchu se line pižmo vášně…, otvírám okno od své mechové chaloupky zapadlé a posazené hluboko temném  údolí hlubokého lesa, slunce pomalu protepluje mlžný opar nad houštinami... Pomalu se protahuji a koukám se do oblohy, náhle přiletí sojka a vesele mi říká, co se stalo v lese… Viděla dva divné tvory, jak táhnou po mechové stezce zapadané listím na dubových nosítkách mrtvé tělo… Popadl mě strach… Strach, co se stane, když vezmu ze země nějaké CD zabalené v krvavé kůži… Krvavé stopy od mých dveří se táhnou někam do tmavých tajemných míst… Stále slyším naříkání žen kdesi v dáli, který doprovází velmi strašidelný smích a vzdychot, po čase tomu nevěnuji pozor a odcházím se umýt. Po ranní hygieně ve studené tůni, dokonalém utření suchou vysokou trávou a při popíjení šípkového čaje, vkládám CD do přehrávače a nechávám se unést tímto majestátním dílem. Pomalu si chystám nožík a koš na houby a ostatní dary lesa. Vydávám se tedy na dlouhou cestu… Hned na prvopočátku mě fascinují různé zvuky nástrojů. Toto je něco jako by intro „Halali“… Další zásek do ztrouchnivělého voňavého dřeva je „ K václavkám“. Ta majestátní melodie, hradby zvuků se nedají popsat… Jako bych se ocitl někde nahatý sedící na paloučku, cítím panenskou krev lesních vil, střelný prach myslivců, vidím kymácející se houby, ulehávám a odpočívám… Po probuzení vidím, že „Ležím v jehličí“ a mé tělo je poseté různou havětí… Mezi prsty si hrají slimáci, veverky lítají v koši a hrají divnou hru… Stále poslouchám a říkám si - opět nádherná píseň! Po delší době se odhodlávám vstát a má cesta povede až do dálky, tam „K dubům“. Pozastavím se před cílem a vzhlédnu do korun těchto mohutných královských stromů, jako by mi něco říkaly. Budu tedy pečlivě naslouchat jejich řeči, poslouchat jejich muziku… Obejmu je a budu se snažit porozumět jejich radám  k mé další cestě lesem. Při prodírání vlhkým lesíkem upadám na zem a po čase vidím mé „Mokvavá zranění“, co mi udělily trnkové keře, jak se bránily mé nedůstojné chůzi a zároveň se snažily mě varovat. Marně!  Po delší době přichází na mě strach, co se stane… Upadám vysílen na zem a slyším divné hlasy, něco jako by tajemné vzdychání pána, co mě stále pronásleduje… Začínám mít strach… Stále slyším melodie z Lesní hudby. Jsem unesen, vystrašen a vzrušen! Po vysilující cestě se vyhýbám hrátkám psů a nazývám tuto strašidelnou část „Vodní pejsci“. Vycházím kopec a po mokrém listí upadám a mé tělo klouže dolů… V mlze vidím „Lesní hotel Orion“… Říkám si: „Zde si odpočinu, dám si koupel“… Jsem prokřehlý, špinavý, tělní tekutiny již dávno zabarvily můj textil… Ale jak se nadechnu, cítím vůni mrtvých těl… Vidím pána s culíky, jeho ďábelskou spokojenou chůzi… Možná to je on, co mě pronásleduje… Pomalu a tiše odcházím radši dále a čekám, co mě ještě potká. Vidím krásné houby, mám smrtelný hlad… V dáli se rýsuje červený klobouček, bílé tečky, mám hlad… Ochutnávám tedy „Muskarin“… Po 20ti minutách přichází nevolnost, zvracím a upadám do říše snů. Že by můj konec? „Amoretka Mlženka“, nápis vytesán do kamene a pod ním položeno kvítí… Lehnu si a nechávám se unášet tóny rohů a jekotu divoké zvěře… V dáli slyším výstřely, jekot divokých prasat... Opět jsem viděl ten děsivý stín, jak se prohnul v nedaleké houštině. Jak jsem uslyšel prasknutí větvě, strašidelný nádech tohoto stínu, pomočil jsem se strachy! Beru nohy na ramena, odhazuji košíček darů lesa a utíkám až k “Tam na Luční“ a doufám, že se zachráním. Les mi dal mnoho, ale vzal více. Špatně jsem naslouchal jeho radám a varováním, choval jsem se nedůstojně k jeho kráse a majestátnosti. V dáli vidím tělo muže „Na posedu“. Volám na něj, ale nevšímá si mě… Začínám mít větší strach, stále slyším praskání větví a zvuk se přibližuje. To ďábelské funění mi vpouští do krve čím dál více adrenalinu, je už pozdě… Cítím jeho dech na krku…  Cítím tupý úder do hlavy a prasknutí dřevěné hole. Po chvíli mé tělo opouští duše. Jen vidím krvavou stopu na zemi, mé rozbité tělo. Nad ním pána s culíky, jak začíná porcovat mé tělo. Jeho gumový plášť je poset krvavou krupicí,  jeho ďábelský smích neustává…! Po čase někdo našel mé prorostlé tělo mezi stromky a houbami. A tomu místu se začalo říkat „Tam se vaří z hub“. Lesní hudba mi donesla plno krásných zážitků, pocitů chladu a strachu… Miloval jsem její atmosféru, ale našel jsem jen smrt… Bylo krásné zemřít pro nejhezčí poslech hudby v novém roce 2010, který se stal i mým posledním…vydechl jsem tam v houštinách… Mé tělo se stalo domovem a stravou lesní zvěře… Dokonalost, čistota a mistrovské umění! 

NECROLOG… Můj duch se po čase vrátil, začal zpívat s dalšími oběťmi lesní hudby. Připojil jsem se k ostatním mrtvým duším a pomáhal pánu s culíky nahánět další oběti. Vše od začátku bylo plánováno. Vrátil jsem se k místům mého skonání… Vrátil jsem se k poslechu. Teď zcela jinak cítím poslech hudby. Jeho hudba se stala mojí hymnou života. Vše dokonale navazuje na sebe, je zde ukryto mnoho melodií a od debutu cítím obrovský posun vpřed. Klasický Necrocock. Né až tak funebrální jako by při debutu, ale zde by se to snad nějak nehodilo. Každý posluchač si najde své… Já nešel mnoho, svoji auru, svoji smrt… Doporučuji pozorně poslouchat. Určitě v našem lese, už na vás čekáme… Můj duch dále vytesává znamení do skal a pařezů… Náhle upouštím kladívko. Slyším zvuky nepřátel lesa, už jdou… My také!

Atmosféra /6/  hudba /6/

 

Sepsal Petr „FROST“ Koutný