Jídlem utlumené bipolární šílenství už mi nějaký čas rozechvívá ušní bubínky. Odstup byl nutný. Vysvětlím. V předstihu zveřejněná skladba „Carne Diem“ totiž udeřila silou převelikou. Oslava chutného masíčka dostala v hudebně-vizuálním pojetí Necrococka až hororovou podobu. Přes spoustu temných tónů a podtónů jde o totální hit, aspirující na jednu ze skladeb roku. Očekávání byla tudíž obrovská. Když mi však přistálo ve schránce cd a celou kolekci jsem si v klidu poslechl, dostavilo se mírné zklamání. Zdálo se, že další neotřelé téma, trefně uvedené výtvarnou prací Františka Štorma, tentokrát provází o něco slabší hudební proud. Zdálo. Může si snad někdo jako Necrocock vybrat slabší chvilku? Asi může, jenže (ani!) novinka „Tafelmusik /das Hauptgericht“ podobný deficit nevykazuje. Je „pouze“ jiná. Je znovu jiná, chtěl jsem napsat. Mistrova invence se zdá být nevyčerpatelná…
http://www.crazydiamond.cz/necrocock_tafelmusik_das_hauptgericht_recenze/2941
